Upírům se nedá věřit... Věř mi.

POVÍDKA VRAŽEDNÁ OBLOHA TADY
ROB, NEBO TAY? HLASUJ TADY
POVÍDKA VZNIK UPÍRŮ TADY
POVÍDKA ODSOUZENÁ TADY
REKLAMY PIŠTE JEN TADY
URČITĚ KOUKNI TADY
Děkuji

Září 2012

Diplom za SONPovídku Vražedná obloha

28. září 2012 v 9:51 | blackrose9 |  Moje řečičky ☺
Ahojky,

Včera jem se zase dívala, co napsala moje affs a objevila jsem vyhodnocení SONP :) Chtěla bych poděkovat těm, kdo hlasovali pro mou povídku. Mám z toho radost :) Takže můj diplomek vypadá takto a je od knihofil18.blog.cz


Robert Pattinson a Kristen Stewart - má kresba

25. září 2012 v 20:46 | blackrose9 |  Má tvorba
Dneska jsem zůstala doma a nešla jsem na sbor, protože mi nebylo dobře, ale nakreslila jsem Roba a Kristen. Je to děláno tužkou a přírodními uhly :) Doufám, že si jsou alespoň trochu podobní a líbí se vám :)


Prosím vaše názory napište do komentářů :)

Kdo si počká, ten se dočká... Občas

23. září 2012 v 18:07 | blackrose9 |  Twilight Saga
Ahoj,

Pochybuji, že si někdo ten článek budete pamatovat, ale možná že se někdo takový najde. Už před dlóuhou dobou, jsem psala o tom, že má vyjít pokračování knihy Grafický román stmívání a má to být 2 (konečná část 1. dílu, tedy stmívání) část.
Grafický román stmívání je komix, který je opravdu dobře vyvedený. 1. Část stmívání jsem si koupila snad před dvěma lety a pokračování mělo být okolo května, či června minulého roku. Tou dobou jsem celá natěšená kurzovala všemi knihkupectvími, ale po knize ani stopy. Až dnes (S ročním zpožděním...) jsem ji konečně objevila. No nedokážete si představit tu radost jakou jsem měla! Začala jsem se usmívat jako debil na celé kolo a bylo mi to v celku jedno, co si pomyslí ostatní. Také jsem objevila druhé pokračování Temné akademie, pokud nědo zná. Tak jsem přemlouvala... A to se povedlo. Mamka souhlasila a koupila mi je, ale hned mi je zase vzala s tím, že se dostanu až k svátku. To byla docela podpásovka! Já čekám na jednu knihu skoro rok a budu teď muset čekat ještě měsíc... No, ale zase můžu být ráda, že jí vůbec mám :)
Pro vaši představu je to tato kniha:


Ale to co mě štve nejvíce je ta opožděnost s jakou to dorazilo k nám. Vemte si, že v USA Stephanie s Kim už nejspíš makají na Zatmění a tady s ročním spožděním teprve vyšlo 2. stmívání! Mimochodem Nový měsíc by měl vypadat takto:


Jen doufám, že sem nedorazí až někdy roku 2014! To by mě asi do té doby hráblo! ='D

Meme pojetí

20. září 2012 v 16:16 | blackrose9 |  Twilight Saga
Neví někdo proč jsou ty meme tak pravdivé? :D Mě nad tím stále zůstává rozum stát... :D (Obrázek z FB) ;)

Jo a chci jen dodat, že začala SONPovídka, tak kdo jste četl mou povídku na téma Vražedná obloha (zde) a líbila se vám, můžete jí dát hlas (zde), ale samozřejmě až potom, co si přečtete soupeřčinou povídku! Musím uznat, že se mi opravdu moc líbila :) Hezky pojala téma a bylo to takové tajemné :) Ale jediné co bych tomu vytkla je to, že to mohla napsat o něco delší (Já to přečetla asi za 6min). Jinak ale super :)

Tak kdo se v tom vidí? :D *Marti*

Breaking dawn part 2 - poster

17. září 2012 v 17:03 | blackrose9 |  Twilight Saga
Krásné kompletní shrnutí :)


Povídka - Štěstí v neštěstí

16. září 2012 v 18:44 | blackrose9 |  Má tvorba
UPOZORNĚNÍ! - Tato povídka není v žádném případě kopírována. Na blogu upyamitri.blog.cz jsem jedna ze dvou adminek (Mitri) a tuto povídku jsem psala já. Je jen pod jinou přezdívkou (tj. Mitri), ale protože jí nikdo nečetl, tak jsem se rozhodla přesunout jí na můj blog (Přeci jen mám za den alespoň 10 lidí). Takže moc doufám, že zde si jí přečte alespoň někdo (dalo mi to práci takže.. i za jeden komentář budu vděčná... Víc by mi samozřejmě nevadilo... :D ). A už vás nebudu zdržovat :)

Kolik dní jsem asi tak mohla být v bezvědomí? 4? 7? Kdo ví... Nechápu, co se stalo a ani jak se to mohlo stát. Vím jen to, že teď ležím v nemocnici zafáčovaná jako mumie a nemohu se ani hnout. Neznám své jméno. Nevím kolik mi je let. I když, podle toho, co vyčuhovalo z obvazů bych typovala tak 17? Netuším. Možná jsem spadla z výšky, nebo mě srazilo auto... Těch možností byla spousta. Ale kdo si pak má vybrat tu správnou?
Z mého rozjímání mne vyrušilo otevírání dveří. Ohlédla jsem se za tím zdrojem zvuku a spatřila sestřičku. Nesla všemožné léky a nové obvazy. "Ale ale, kdopak se nám to tu probral k životu?" řekla něžným hlasem a usmála se na mě. Pokusila jsem se jí úsměv oplatit, ale se sádrou na každém ohybu těla, to moc přesvědčivě nevypadalo. "Jak ti je drahoušku?" zeptala se. Měla jsem sucho v krku, takže mi moc dobře odpověď nešla, ale zvládla jsem to. "No, je mi fajn" zalhala jsem.
Přistoupila blíže a něco si přebírala na podnosu s léky. Když našla to, co hledala, dala mi to spolknout. Fuj! Takový hnus. Taky by je nezabilo, kdyby už konečně udělali léky bez chutě. Ta odporná věc mi klouzala krkem. Ne, neklouzala. Ona se plazila. To dělá naschvál!
"Amy, nelekej se ano? Jenom ti vyměním polštář" řekla. Neposlouchala jsem jí a proto mě strašně vyděsil záškub pod mou hlavou. Škubla jsem s sebou. "Co se děje Amy?" Takže mé jméno je Amy? Mno, není zrovna nejlepší, ale ujde. "Promiňte" zablekotala jsem "Já, já.." zadrhla jsem se. "To bude dobré, nemusíš se za nic omlouvat. Ty si nic nepamatuješ?" otázala se mne. "Ne" řekla jsem smutně. "Říkala jsem panu doktoru, že to vypadá na menší otřes mozku, ale neposlouchal mě" Otřes mozku? O Bože! Co jsem dělala!? "Určitě by si ráda věděla proč si tady" řekla a posadila se na stoličku vedle mě. Přikývla jsem.
"Tvé jméno je Amy Dragness a žiješ poblíž Sidney se svou matkou. Sem k nám tě přivezli před třemi dny. Byla jsi se svými kamarády a přepadla vás skupina mužů. Chtěli po vás cenné věci. Ostatní tedy ze strachu lupičům odevzdávali své šperky a peníze. Ty jediná si se ale vzepřela. Trošku hloupý nápad..." usmála se "Utíkala si, ale na konec tě stejně dohonili. Pořádně tě zbili za to, že si se pokusila utéct. Polámali ti žebra a když tě obrali o to poslední, co jsi měla, tak utekli. Tvé kamarádky našli dřív než tebe. Byly tu ještě včera, vidíš?" a ukázala na plyšového medvídka vedle mě. "Tebe našli asi o pět hodin později. Byla už noc a ty si byla zmrzačená, krvácela si, ale snažila si se doplazit blíž k lidem. Povedlo se ti to. Našel tě jeden muž, který tě ihned donesl sem. Je pořád tady." Podivila jsem se. Asi nemá rodinu, jinak by tu už dávno nebyl. "Mohu ho pozdravit?" zeptala jsem se jí. "Ale jistě!" Odpověděla. "Nechám vás o samotě" řekla a postavila se. Hbitě odkráčela z místnosti a za pár vteřin přišel on. Takhle nějak si představuji svého rytíře. Byl vysoký a měl černé vlasy. Sedl si na místo sestřičky. "Ahoj" pozdravil "Mé jméno je Josh, jak ti je?" "Ahoj, víš chtěla bych ti moc poděkovat za to, co si pro mne udělal a chci aby si věděl, že kdykoli budeš něco potřebovat tak..." Nedořekla jsem. Lehce mě políbil na tvář a řekl "to je v pohodě, se mnou si nedělej starosti. Jsem rád, že jsem mohl pomoct. Ale věř, že kdybych potkal ty hajzly tak.." nedořekl. Se smutným výrazem zašeptal "Moc mě mrzí, co ti udělali."
Takhle to chodilo měsíc. Josh chodil ke mě a povídali jsem si. Den ode dne jsme si byli bližší a já... zamilovanější. Po měsíci jsem už mohla jít domů. Nechtělo se mi. Protože představa, že už neuvidím Joshe mě mučila víc, než bolest mých, teď už zahojených, zlomenin.
Domluvili jsme se, že mě bude chodit navštěvovat každý týden, ale i to mi bylo málo. Tu a tam u mě i přespal. Když jsem u sebe neměla jeho, zavolala jsem své kamarádky. Ovšem dny s Joshem se prodlužovaly a s kamarádkami zase krátily.
S Joshem jsme si nakonec koupili dům a bydleli spolu. Pak přišla svatba a nakonec i malá Jessica. Na den, kdy jsme se s Joshem potkali, vzpomínáme stále. Já si jen moc přeji jedno. Aby se Jessice nikdy nestalo to, co mě. Samozřejmě myslím to přepadení a ty bolesti a zranění potom. Dokážu si představit, že jsem vlastně měla být mrtvá a jsem vděčná, že zde ještě mohu žít...
Black rose9 (Mitri)

Robface!

16. září 2012 v 15:12 | blackrose9 |  Robert Pattinson
Zavádím nové meme Robface! :D Jinak to asi ani nazvat nejde! :D

Jakou máte náladu? :) *Marti*

Design pro simsblogsims.blog.cz

15. září 2012 v 19:23 | blackrose9 |  Moje řečičky ☺
Přišla mi nová objednávka designu pro tento blog http://simsblogsims.blog.cz/ :) Tentokrát bylo přání s The sims 2 a 3. Doufám, že očekávání to splnilo :) Takto vypadá ten dess:



Tak co si o tom myslíte? :)

Moc hezký outfit Kristen

15. září 2012 v 16:39 | blackrose9 |  Booboo Stewart
Rozhodla jsem se udělat hlasování o tomto Kristeniném outfitu :) 0-5 bodů :) 0 nejhorší a 5 nejlepší. Kdybych ho měla posoudit já, určitě bych dala 5 bodů! Vše je moc pěkně slazané do černé a je to podtrženo bílou košilí. Dokonce i líčení. Jednoduchý přívěsek na krk a moc pěkný účes! :) Kolik dáte Kris vy?


Design na objednávku!

12. září 2012 v 14:52 | blackrose9 |  Moje řečičky ☺


V minulém článku, jsem vás požádala o to, abyste mi napsali, estli by se vyplatilo tento článek zveřejnit. Nenapsal nikdo, což mě trochu mrzí :/ No nic. Popravdě... Nebudu se vás ptát, prostě sem dám článek který uznám za vhodný, tečka. :D Takže jsem vytvořila design na přání. Pokud by jste měl někdo zájem bude stačit vyplnit do komentu přihlášku a já vám dess vytvořím ;)

Ještě vám sem dám jako náhled mé minulé designy, které jsem dělala.:

Přihláška bude vypadat následovně.:
1. Přezdívka
2. Blog
3. e-mail (po něm mi pošlete své údaje)
3. Barvy do designu
4. Co chcete na desing chcete
5. Popisky.: Co na ně (Nanejvýš 5 popisek, po domluvě klidně víc (Domluvíme se po e-mailu))
6. Do kdy byste chtěli mít design hotový (Přibližně)
7. Souhlasíš s pravidly?

Pravidla.:
1. Nebudeš design vydávat za svůj
2. Dess ti nastavím sama, abych ti mohla sladit barvy, velikost...
3. Necháš si tento dess minimálně týden

Tak to je vše :) Pokud bude zájem, do komentů :)

Design pro the-twilight-saga-forever-love.blog.cz

10. září 2012 v 18:54 | blackrose9 |  Moje řečičky ☺
Moc jsem se divila, když mi přišel dotaz, jestli bych mohla udělat design :) Jak asi víte dělala jsem dess pro supergirl01.blog.cz a nyní mne požádal i tento blog the-twilight-saga-forever-love.blog.cz :) Takže její design vypadá takto:




Doufám, že se majitelce bude líbit a že se alespoň bude líbit i pár dalším lidem :)
A ještě mi leží 1 věc na srdci... Myslíte si, že by někdo z vás měl zájem o design na přání? Myslím tím, jako že bych založila samostatnou rubriku a psali byste tam ;) Mělo by to smysl? Je tu ještě někdo kdo by měl zájem? Pokud ano, tak do komentu zatím jen napište, že byste zájem měli. Pokud tam nikdo nebude nevadí ;) pro mě míň práce :D Ale pokud by vás bylo alespoň 5, Tak bych jí založila a domluvili bychom se :)

Fotografie - Taylor

6. září 2012 v 20:06 | blackrose9 |  Taylor Lautner

Wedding Bella Doll

5. září 2012 v 16:10 | blackrose9 |  Twilight Saga
Tato panenka je obvzlášť podařená :)


Aim High - Jackson Rathbone

5. září 2012 v 16:02 | blackrose9 |  Twilight Saga

Taylor v GQ

4. září 2012 v 17:55 | blackrose9 |  Taylor Lautner

Povídka - Vražedná obloha

4. září 2012 v 15:23 | blackrose9 |  Má tvorba
Takže na úkor soutěže SONPovídka jsem napsala toto. Doufám, že se bude líbit a až bude anketa, můžete mi dát hlas ;) Takže hezké počtení :) A omlouvám se za chyby, snažila jsem se to opravit, ale ujet to může vždycky.. :)

Netušila jsem co to je, ale bylo mi jasné, že to asi nebude jen tak. Na těch hvězdách bylo něco špatně, ale já nedokázala určit co by to mohlo být....

"Michell vstávej!" uslyšela jsem z kuchyně. Byla to moje přehnaně starostlivá matka a právě mě volala na snídani. "Už běžím" křikla jsem na ní. Vylezla jsem celá rozespalá z postele a přemístila se rovnou do koupelny. Kdyby mě mě takhle viděla živá duše, moc dlouho by živá nebyla... Popadnu kartáč a vší silou se snažím rozčesat mé hnědé, teď už zauzlované, vlasy. Po chvíli se mi to podaří a jdu si vyčistil zuby. Den začal být divný už právě v tomto okamžiku, když jsem se málem udusila vodou, kterou jsem si vyplachovala ústa. Konečně vylezu z koupelny a jdu k další fázi mého ranního seznamu věcí, které musím udělat. Jdu si vybrat něco na sebe. Nejsem moc zastánce módy a tak toho ve skříni moc nemám. Pár opraných jeansů a několik triček a tři nátělníky. Dnes je vcelku teplo a tak jsem se rozhodla pro jeden z nátělníků. Byl obyčejný černý. Potom jsem popadla první kalhoty co jsem uviděla a pádila dolů do kuchyně. "Ahoj zlato, jak si se vyspala?" vyzvídá mamka. Mezitím popadnu džus ten do sebe obrátím a teď hledám misku. "Dobře" prohodím. Tady je! Pomyslím si a hned misku plním mlékem, do kterého za malý okamžik nasypu cereálie. S mamkou si už nemáme co říct a tak snídaně proběhne v tichosti.
Po snídani zase pádím nahoru do pokoje a trošku to tam poklidím, aby mamka nebyla naštvaná. Vezmu si tašku a jdu se s ní rozloučit. "Tak se měj mami, už musím do školy" řeknu. "Dobře zlato a nezapomeň odpoledne pověsit to prádlo jak jsem tě včera prosila!" odpoví. Ups! To mi trošku vypadlo no nic. "Jasně mami" usměji se na ní a pak vyrazím vstříc dnešnímu otravnému dni. Cesta do školy - nuda. Ve škole - nuda. A po škole? - asi největší nuda. Povídám si pro sebe. Abyste rozuměli... Nejsem stejná jako ty ostatní holky ode mě z ročníku. Chodím do prváku na střední, ale lidé mne pro můj vzhled tipují na víc než mi je (pro doplnění mi je 16...) Všechny holky v mém věku se zajímají buď o hadry nebo kluky. O hadrech já nemám ani páru a kluci? Asi by si připadali trapně kdyby se se mnou bavili, takže taky nic. Já se zajímám dost o astronomii a mám i mnoho knih. Ale mou nejoblíbenější činností, je si každý večer lehnout do trávy před dům a pozorovat hvězdy. Nezajímá mě to, že pro ostatní je to nuda. Mě to baví a ráda si prohlížím ty tvary, které mohou hvězdy utvořit. Takže není divu, že asi kvůli tomuhle se tu se mnou nikdo nebaví.
Škola proběhla tedy jako každý den. Nikdo se se mnou nebavil a já si jen tak čmárala do sešitů. Párkrát mě vyvolal nějaký učitel a jinak už se nic nedělo. Pokud tedy nepočítám to, jak mi někdo hodil papírek do skříňky s nápisem: Trapko! Mám docela jasnou představu, kdo by to mohl být, ale nechám to být. Po poslední hodině se seberu a jdu domů.
Když se mi konečně povede asi na desátý pokus dát klíč do zámku, úlevně si povzdechnu. Hodím si tašku do pokoje a rovnou s sebou plácnu zase na postel. Pak si ale vzpomenu na to prádlo, co jsem slíbila mamce a zase se neochotně zvednu. Vezmu z koupelny koš plný prádla a táhnu ho ven. Povede se mi ho dostat až pod šňůru, což je dobře. Alespoň nebudu muset s prádle chodit sem a tam. Prádlo je za půl hodiny pověšené a za tu dobu mi pořádně vyhládne. Rozhodnu se, že si udělám toasty, které jsem do sebe hodila v rekordním čase a ještě byly horké, takže jsem si opařila jazyk. Přemýšlím, co bych mohla dělat, ale pak jsem se rozhodla pro knihovnu.
Cestou do knihovny jsem si broukala mou oblíbenou písničku, dokud se nezačala ulice plnit lidmi. Ještě by si o mně k tomu všemu mysleli, že jsem se zbláznila. Po malé chvilce se už přede mnou tyčí budova knihovny. (No tak netyčí, to je asi moc silné slovo, ale tady na vesnici, je to nejvyšší budova, hned po kostelu) Otevřu známé dveře a razím si to rovnou do regálu o astronomii. Pozdravím knihovnici, se kterou už si tykám, protože sem chodím skoro pořád a začnu se probírat knihami. V této činnosti jsem obzvlášť dobrá a když mne někdo neprobere z mého transu, asi bych si vzala knihy všechny. "Michell, haló!" Poklepe mi na rameno knihovnice. Jmenuje se Sydney. Je to už starší paní a je pro mne něco jako babička. Je to moc milá žena. Má na krátko střižené vlasy a trochu vystouplé lícní kosti. Je jen o trochu vyšší, než já, takže jí dobře vidím, do jejích krásně nazelenalých očí. "Měla by ses asi trošičku zkrotit" řekne a usměje se. Pohlédnu už na hromadu knih, co se tyčila jako mrakodrap. "Sakra.. Tohle všechno bych si asi nemohla vypůjčit co?" Zeptám se jí. "Víš, normálně bych někomu řekla, že se asi zbláznil, když vybral jeden celý regál knih, ale protože tě znám, a znám také tvoji zálibu v hvězdách..." "Sydney ty si zlatá!" Prohlásím a vrhnu se jí okolo krku. "Samozřejmě, že ano" řekne a zase se usměje. "Ale ať jsou do pondělí zpátky!" varuje mne. "Ano Sydney" řeknu již svou nacvičenou frázi, že se o knihy dobře postarám a přesunula se i s knihami k pultíku. "Ještě jednou děkuji Sydney!" zavolám přes ramen jak opouštím knihovnu.
V té knihovně jsem strávila neuvěřitelně dlouhou dobu a když přijdu domů uvidím na stole lísteček, na kterém je napsáno:
Michell, předpokládám, že jsi šla do knihovny. Chtěla jsem ti to říct, ale už si byla pryč. Dneska máme pracovní večírek a tak jsem ti chtěla povědět, že se na něm zdržím. Mamka
PS: Díky za to prádlo!
Nevadí pomyslím si, alespoň se můžu dlouho koukat na hvězdy. Už se pomalu stmívá a tak si jdu připravit něco k večeři. Otevřu lednici, ale po sléze zjistím, že s touhle kombinací potravin asi nic neudělám a tak se rozhodnu, že si objednám pizzu. Za deset minut dorazil poslíček i s mou zásilkou. Zaplatila jsem a šla jsem si k tomu sednout do kuchyně. Ani jsem netušila, že mám takový hlad, ale v krabici zůstali z celé pizzy jen 3 kousky. Schovala jsem je tedy do poloprázdné lednice a šla jsem se pořádně ustrojit. Venku už buďte touhle dobou zima a já tam nehodlám být jen 5 minut a místo ticha poslouchat drkotání mých zubů. Zachvilku už jsem byla připravená a vyšla na zahradu. Roztáhla jsem si deku, kterou mám na venkovní lavičce, na zemi a položila jsem se na ni. Tuto fázi dne mám ze všech nejraději. Ležím a přemýšlím, co která skupina hvězd připomíná. Ale dnes to bylo jiné. Obvykle bývají hvězdy tak nějak souměrně od sebe a tuto vzdálenost dodržují i jiné dny. Raději jsem si promnula oči, jestli nemám jen vidění, ale byla to pravda. Dnes obloha vypadala, jako by tam vybuchla bomba. Pár hvězd si sice drželo své postavení, ale ostatní byli namačkané na sebe a tvořili něco jako velký, hvězdový flek. Přišlo mi to hodně zajímavé, protože jsem ještě nikdy nic takového neviděla. Vzpomněla jsem si na tu horu knih a vyběhla rovnou do pokoje. Otevřela jsem každou knížku a hledala co to vlastně je, ale nikde nic nebylo. Až jsem si vzpomněla ještě na jednu knihu, kterou jsem ještě neotevřela. Byla taky z knihovny a byla to taková brožurka souhvězdí. Byla ale dost poničená a popsaná. Přesto jsem se do ní v naději koukla. Listuji stranami a najednou na mne vypadne papírek. Chvilku ho otáčím v rukou a pak si všimnu písma. Začínám pomalu číst slova:

Prokletí velmi kruté jest,
zlomit jej může jen vyvolený.
Pokud jsi ochoten toto břemeno nést,
hledej portál otevřený.

Tam, kde portál nachází se,
tam velmi zlá je společnost.
Se strážci portálu utkej se,
neb jinak pros Bohy o milost.

V tvém pátrání nechť hvězdy ti pomáhají,
jen v nich poznáš své přátele.
Jen oni o portálu pravdu znají,
ty nalezneš je v kostele.

Ale raději si pospěš s tím,
prokletí nebude už čekat věčně.
Jen pár věcí o něm vím,
a proto píši je zde spěšně.

A pod tím vším byl obrázek. Byly to hvězdy a bylo to to samé rozestavění jako je teď venku. "Pro Boha" vyjeknu. Text si čtu snad nejmíň dvacetkrát, ale stejně něčemu nerozumím. Jaké prokletí, jaký portál a kdo to vlastně psal? Zarazím se u: Nalezneš je v kostele. Dostanu šílený nápad a to jít právě tam. Neřekla bych, že si tu se mnou jen někdo hraje... Poppadnu papírek a běžím ke kostelu. Odsunu petlici a vplížím se dovnitř. Začínám si myslet, že to nebyl zrovna nejlepší nápad. Vezmu jednu svíčku, která stála u vchodu a posvítím si s ní. Kde by mohly být v kostele hvězdy? Jak to myslel? Pak se otočím a najednou mi to došlo. Přes celou zadní stěnu je totiž obraz. Je na něm noční hájek a v ní poletují andělé. Snažím se rozpoznat skvrnu, ale hvězdy jsou dokonale vedle sebe. Kouknu se tedy k okraji rámu a tam spatřím další text.

Šamanům, jimž kletba potěšení skýtá,
se nemůže nikdo postavit.
Jen vyvolený pozná tajemství skrytá,
jež musí sám objevit.

Portál hledej v tomto háji,
bys tento svět uchránil.
Na tomto místě věci kouzlo mají,
Dej pozor, aby ses jim ubránil.

No tohle! Jestli je tohle vtip, tak je tedy hodně hnusný! Zadívám se porádně na obraz. Ten hájek mi neco připomíná, ale... No jasně! To je přece moje nejoblíbenější místo, kam sem si jako malá chodila hrát! Tam a portál? Ale jak vlastně ten portál vypadá? A kam mě odnese? Jediná možnost jak to zjistit je vydat se tam. Mamka mě asi zabije až se vrátím. Ale to je teď to poslední co bych mohle udělat. Musím zjistit o co tu jde. Hájek je odtud trochu dál, ale dojít se to dá. Jsem sice už hrozně unavená, ale musím vědět co to je!!
Přemýšlím, usilovně přemýšlím celou cestu až do hájku. Začnou se okolo mě míhat vysoké stromy a keře a už slyší hukot vody. Jsem tu. Hodně to tu zarostlo co jsem tu byla naposled, ale poznávám to tu. Ale teď musím najít ten portál. Hm.. Jak asi vypadají portály? Třeba to bude obrovský kruh a uvnitř se bude točit tma. A nebo je to třeba ve stromě... Prolezla jsem všechno kam jsem jen mohla, ale nic. Unavená a zklamaná jsem si sedla na kámen u vodopádu. Tady jsem vlastně ještě nebyla! Voda zde nabírá velkou rychlost a pak se řítí na vodu pod sebou a když se srazí létá voda úplně všude. Zkusit se má všechno, řeknu si v duchu a vlezu pod vodní stěnu. Už už čekám na to, jak to napálím do skály ale ono nic. Není tu skoro žádné světlo. Ale jedno rozpoznávám. Je tam obří stín, opravdu velký a v něm se točí černá hmota a občas probleskne trochu světla. "Páni!" Neměla jsem co jiného říct.
Najednou se okolo mne něco mihlo. A znovu. "K-k-kdo je tam?" Povede se mi jen vykoktat. V tom, jako by se celá jeskyně rozzářila, až na jedno místo. Portál. Ten zůstal celý. A pak jsem si vzpomněla na slova básně: se strážci portálu utkej se. To ne. Rozhlédla jsem se kolem a popadla kámen nejblíž mě. Mihot se zastavil a jen šmouha se ke mě blížila. "Prosím!" zamumlala jsem. "Já se s nikým nechci rvát" A tu se přede mnou zjevil had! Ale obří! Ruka z kamenem se mi klepala tak, že mi stejně vypadl. Rozbrečela jsem se. Netušila jsem co se stane ale nic dobrého asi ne. Had se zastavil a prohlížel si mne. Já si ho prohlížela také. Byl jako obrovská kobra a oči mu každou chvíli měnili barvu. najednou se zachvěl, jako když máte v televizi špatný signál a proměnil se na člověka. Byl to muž. (pěkný, mimochodem..) "Co tu chceš?" Zeptal se. "Já-já... Mám tohle a podala jsem mu roztřeseně papírek. Roztáhly se mu zorničky a pak se poklonil. Koukala jsem na něj jako na blázna. "Promiňte, netušil jsem, že jste vyvolená... Promiňte" a znovu se uklonil. "Ale já netuším o co tu jde!" pípla jsem. "Vše ti vysvětlím. Je to 3000 let stará kletba mocného šamana, který jí seslal jako pomstu. Když už nemůže být na světě on, tak nikdo jiný. Je jen jeden vyvolený, vy, a musíte nás zachránit, protože jsme odkázáni k záhubě. Využijte tento portál, jděte do minulosti a zabraňte šamanu v učinění této pohromy. Pokud neuspějete zemřete vy i my. Pokud, ale uspějete vrátíte se zpět a zachráníte tak celou planetu. Přijměte proto prosím můj dar, ochrání vás" a podal mi řetízek, který měl na krku. "Já zde zatím budu strážit portál aby jste se sem dostala jen vy. Teď už můžete vyrazit" pronesl. "A co se vlastně stane, když se kletba naplní?" zeptám se. "Všichni budou velmi trpět. Nemoci, hladomor, povodně, požáry... Nikdo nepřežije" Mé odhodlání narůstalo. Musím to udělat, prostě musím. Posunula jsem se tak, že jsem byla jen krok od portálu. "Přeji hodně štěstí!" prohlásil a proměnil se zpět v kobru. Dobrá, řeknu si a vkročím do temnoty.
By Black rose9
Prosím pište své názory :)


Animace Jacob a Rosalie

3. září 2012 v 10:40 | blackrose9 |  Animace Twilight
Nejvíce se mi líbí ta uprostřed pravého sloupce ♥

Kalendář Breaking Dawn part 2

3. září 2012 v 10:36 | blackrose9 |  Twilight Saga
No řekněte? Kdo by to nechtěl? :)))